Ze světa ticha do světa zvuků a hudby


          Fantazie? Ale ne, je to skutečnost! Opravdu! Neuvěřitelný nápad, aby se ze světa ticha do světa zvuků dostal sluchově postižený člověk, stal se skutečností věku 20. století! Je to KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT!

          Ptáte se, jak je to možné? Ano, je v tom propastný rozdíl. Slyšící člověk někdy, ba ani mnohdy nechápe, jak vše vnímá sluchově postižený člověk, zejména když je to neslyšící nebo ohluchlý či se zbytky sluchu. Proč je jiný, proč má naprosto jiné chování než je běžné u slyšících? Proč se stává, že se uzavírají do sebe nebo se straní společnosti a jsou v uzavřené komunitě? Je již známo, že svět slyšících je jiný než ve světě neslyšících. Slyšící vnímá svět prostřednictvím smyslů např. ušima různé zvuky a hudbu, kdežto sluchově postižený vnímat takto nemůže. Sluchově postižení vnímají tedy jinak, příroda je k nim krutá, naučila je vnímat jinými smysly a způsoby, které však bohužel sluch nenahrazují. Sluchově postižení vnímají převážně zrakem a dotyky své okolí, svět. Jsou proto odkázáni ve svém těžkém životě plných nástrah na pomoc slyšících, na tlumočníky znakového jazyka (podrobnosti třeba na tomto webu: Zajímá vás Znaková řeč?), znakované češtiny nebo orálního (více na webu organizace:  Český klub ohluchlých), dále na odezírání ze rtů, na skryté nebo otevřené titulky v televizních pořadech, na čtení atd. Zvuky tedy sluchově postižení nevnímají jako slyšící, některým pomáhá trochu vibrace zvuků dotekem ruky či nohy. Komunikace je proto mezi slyšícimi a neslyšícími velice, velice obtížná, náročná, namáhává, ale dá se to zvládnout a časem si na vše zvyknout. Je třeba si uvědomit, že u neslyšících je jejich mateřským jazykem znakový jazyk neslyšících s jinou stavbou gramatiky českého jazyka, což je specifická důležitá zvláštnost a u slyšících zase český jazyk se svou gramatikou. Jsou to odlišnosti, které jsou však důležité pro rozvoj osobnosti a komunikaci sluchově postižených (více informací můžete získat třebas na webech: www.neslysici.cz nebo www.frpsp.cz) stejně tak jako u slyšících.
           Ti ze sluchově postižených, kteří později ohluchnuli, nepoužívají znakový jazyk, protože dříve slyšeli. Byli tedy před svým ohluchnutím normálně slyšící, a proto se musí naučit metodu tzv. odezírání ze rtů. Jsou tedy na tom vlastně mnohem hůře než neslyšící. Odezírání není jednoduché, je velice náročné na zrak a vyčerpává je to, vzniká nadměrná únava očí a bolesti hlavy, ale zatím je to pro ně jediný možný způsob komunikace. Kurzy odezírání jsou pořádány Českým klubem ohluchlých a také jsou k dostání na videokazetách (viz: odkaz - aktivity ČKO). Pro zájemce je možné získat ve Federaci rodičů a přátel sluchově postižených v Praze-5  (kontakt) knihu neslyšící autorky Mgr. Věry Strnadové "Hádej, co říkám aneb odezírání je nejisté umění", ve které autorka shrnuje a předává veřejnosti své dlouholeté zkušenosti.

KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT JAKO ŠANCE

          Vědci proto již dlouhá léta přemýšleli, jak nám ulehčit život a dostali nápad vyrobit - různé špičkové neuroprotézy, po několik dlouhých let byly postupně vylepšovány, byly provedeny implantace s různými výsledky, až k dnešnímu dni. Tak jak jej vidíte zde na obrázku - to je tato zajímavá věcička (pro zvětšení obrázku klikněte 2x levým tlačítkem myši) - vynalezli "kochleární implantát".
          Implantát typu Nucleus australské firmy v České republice byl člověku voperován v roce 1993 a od této doby k dnešnímu dni, kdy je psán tento článek a dle poskytnutých informací, mají kochleární implantát už přes 200 lidí z toho 153 dětí a 50 dospělých. Operaci a následnou několikaletou rehabilitaci nyní již hradí pojišťovny.
          Kochleární implantát lidem se ztrátou sluchu zprostředkovává sluchové vjemy elektrickou stimulací (podrážděním, povzbuzením sluchového nervu v hlemýždi ve vnitřním uchu). Kochleární implantát je elektronická náhrada, která pomůže některým neslyšícím lidem - dospělým i dětem - opět slyšet, i když to slyšení není dokonalé. Specializovaní odborníci radí, že je vhodné u dětí, které se narodily jako neslyšící, je nejlepší voperovat implantát už ve věku od 2 do 4 let. Během půl roku po operaci by se děti měly naučit rozlišovat různé zvuky a postupně se u nich rozvíjí schopnost porozumět mluvené řeči a schopnost mluvit. Platí to také pro ty, kterým je implantát voperován v dospělosti, i oni se musí učit jako dítě po narození. Je však třeba si uvědomit, že i když má uživatel voperovaný implantát, je nadále považován za sluchově postiženého, a to navždy. Vždyť, když si uživatel sundá řečový procesor, stane se z něho opět neslyšící, ale je to alespoň šance něco slyšet - zvuky, hudbu. Úspěch však závisí především na schopnostech a vlastnostech uživatele KI. Kochleární implantace se provádí u kandidátů zpravidla pouze tehdy, když jim nepomůže výkonné sluchadlo.
          V srpnu 1994 vznikla organizace uživatelů KI pod názvem SUKI (odkaz, kde najdete podrobnosti).



Vše o implantátu


řečový procesor k nošení u ucha řečový procesor k nošení v pase nebo v sáčku





Zpět na úvodní stránku

Nahoru na úvodní nadpis článku




Poslední úprava 27. 3. 2003
2003 * Jašová